Zbrojní průmysl je celosvětový business, který se zabývá výrobou zbraní, vojenské techniky a zařízení. Skládá se z komerčního průmyslu, který se podílí na výzkumu, vývoji, výrobě a službách ohledně vojenských materiálů, vybavení a zařízení.
Zbrojní průmysl ČR v kostce: co u nás vlastně vyrábíme, když toho tolik nakupujeme ze zahraničí, ač jsou české výrobky světové
Nejvíce září zbraně od České zbrojovky
Asi nejviditelnějším českým vybavením v české armádě jsou ruční zbraně. Hlavní útočnou puškou českých vojáků je CZ BREN 2 a její další odvozeniny od České zbrojovky z Uherského Brodu (stejné používají mimochodem francouzské speciální jednotky). Od této firmy pochází zároveň i služební pistole CZ P-10 C nebo CZ-75, kdy druhá z nich patří mezi nejznámější pistole na světě. Představena byla v roce 1975 a došlo i na jejích vývoz; stejně jako u jiných produktů. Povedený a zavedený nejen v české armádě je pak i samopal Scorpion EWO 3 rovněž od CZUB.
České zbraně pak mají zastoupení i mezi odstřelovacími puškami. Opět z České zbrojovky pochází třeba puška z označením CZ 750, zatímco společnost ZVI je zase známá svou antimateriálovou puškou Falcon ráže 12,7 milimetrů. Vybavena je českou (přerovskou) optikou firmy Meopta, a kromě Česka působí také v Gruzii, na Slovensku, a nyní i na Ukrajině. S mnoha ručními zbraněmi souvisí i munice, s jejíž výrobou je spojena společnost Sellier & Bellot z Vlašimi. Pohonnou směs do nábojů, nitrocelulózu, zase produkuje pardubická Synthesia.
V několika armádách je rozšířená také česká protitanková zbraň RPG-75 od společnosti Zeveta z Bojkovic, využitelná je přitom hlavně proti lehčím obrněným vozidlům. Krom České republiky ji používá třeba Polsko, Ukrajina, Slovinsko nebo Alžírsko. Firma ale produkuje třeba i dýmovnice a granáty. Společnost VOP Šternberk, která je v přímém vlastnictví Ministerstva obrany ČR, zase vyrábí velmi schopný 60mm lehký minomet ANTOS.
V Česku vzniká Pandur II i známá letadla
Mezi nejtěžší zbraně produkované v Česku, i když licenčně, jsou obrněné transportéry Pandur II od Tatra Defence, a kromě české armády si je pořídila třeba Indonésie. Zbrojovka je přitom dodavatelem nákladních automobilů a podvozků pro mnohé zbraně nejenom v ČR, ale i v dalších zemích. Mj. se podílí i na konstrukci velkého MRAV Nexter Titus 6×6.
České zbrojovky se pak mohou pochlubit i leteckými výrobky. Úspěšný v armádě – ale nakonec i ve světe – byl lehký bitevník Aero L-159. Jeho výrobce začal nedávno také s produkcí nového cvičného letounu Aero L-39NG, který odebere nejen české letectvo, ale také Vietnam nebo Maďarsko. S letectvem pak souvisí i známé české pasivní radiolokátory Věra společnosti ERA, a kvalitní jsou i radary jako ReVisor od společnosti Retia.
AČR by mohla mít i samohybné houfnice
Zatím se jedná stále o docela opomíjenou oblast českého zbrojního průmyslu, konkrétně jde o oblast dělostřelectva a raketových zbraní. Česká armáda si totiž objednala francouzská děla CAESAR – sice na tatrováckém podvozku – ale děla umí i šternberská Excalibur Army, i když je zatím nevyrábí (existují jen prototypy). Firma představila hned dvě samohybné kanónové kolové houfnice, a to DITA a MORANA. Navíc na základě systému BM-21 Grad produkuje značně modernizovaný RM-70 Vampire zakoupený Indonésií a dodaný na Ukrajinu.
Konkrétně Excalibur Army ze skupiny Czechoslovak Group je ale mnohem známější díky modernizacím tanků, zejména pokud jde o staré sovětské T-72 a T-55, a rovněž zajišťuje vylepšení BVP-1 a BVP-2. Z jejích dílen pak pochází i třeba vozidla Patriot, Patriot II a Triton, nebo různá ženijní. Zejména o tancích modernizovaných šternberskou zbrojovkou je slyšet ve spojitosti s válkou na Ukrajině, kdy zajišťovala vylepšení i zahraničních strojů.
Vedle všeho zmíněného však existuje ve výzbroji české armády i méně známé, avšak neméně významné vybavení. Zajímavý je například systém STARKOM určený k elektronickému boji, za jehož vývojem stojí Vojenský výzkumný ústav Brno. Z bojů na Ukrajině je pak známý i systém Viktor určený hlavně k sestřelování nepřátelských dronů. České firmy pak umí vyrábět i různé drony, ale česká armáda je (prozatím) ve výzbroji nemá.
Vyjmenovat tu úplně všechny české výrobky, zbrojovky a obecně společnosti, které dodávají nějaká vojenská zařízení, by zabralo hodně času, alespoň některé významné si ale zmínku zasloužily, a lze předpokládáš, že mnohé z nich na svém významu doma i ve světě ještě naberou. Domácí zbrojní průmysl by měl být ostatně tím hlavním, z něhož AČR čerpá (pakliže skutečně neexistují mnohem lepší alternativy), ačkoliv na něco nejspíše nikdy stačit nebude – třeba na vlastní pokročilé bojové letouny, vrtulníky a tanky, jejichž vývoj je extrémně drahý.
Zdroj: Armádní zpravodaj.cz
Komentáře jsou uzavřeny.